Dvacet let. Tak dlouho hraje házenou Lukáš Malý. Dvacet let v jednom dresu, v dresu Lovosic. Z toho 12 let v mužském „A“ týmu. A to už je pořádný kus v životě 29letého hráče.
Po dvanácti resp. dvaceti letech tak končí jedna kapitola. Kapitola jejíž součástí jsou i čtyři bronzové medaile a dvě medaile stříbrné. Tzn. všechny extraligové medaile, které se mužskému celku podařilo získat, a u všech byl Gumajz součástí týmu.
Utkání se Zubřím bylo pro Lukáše poslední, které v této své části házenkářské kariéry odehrál. Oficiální rozloučení s ním je plánováno v rámci Otvíráku sezóny v září, nyní se můžete začíst do rozhovoru, který jsme pro vás s odcházejícím pravým křídlem připravili.
Luky, jak se vstává do dne, ve kterém víš, že nastupuješ k poslednímu zápasu v klubu, kde jsi strávil celý svůj házenkářský život?
„Že po sezóně dále nebudu pokračovat už vím déle, tak jsem to už zvládl sám v sobě zpracovat. Večer i ráno bylo víceméně obvyklé, jako před každým zápasem. To se ale změnilo při příchodu do haly, kdy jsem měl dost divný a těžko popsatelný pocit.
Stále jsem myslel na to, že to může být opravdu poslední zápas, a proto jsem si říkal, že si to musím hlavně užit a že to chci celé zakončit s medailí na krku. Do toho ještě přišel silný a emotivní moment těsně před zápasem, kdy se oficiálně ohlásilo, že již pokračovat nebudu a tam mi to teprve všechno došlo a na chvíli to na mě dolehlo.“
Dlouho to v zápase nevypadalo s Lovci dobře, reálně hrozilo to, že série se protáhne do dalšího zápasu. Podvědomě jsme asi všichni šli do zápasu s tím, že dneska to bude ten úplně poslední v sezóně, ale nakonec to tak být nemuselo…
„Tady mohu zmínit rozhovor s Jirkou Motlem před zápasem, kdy já jsem si přál z naší strany dominantní a klidné utkání, ale Jirka naopak říkal, že když zápas bude dramatický až do konce, tak si té medaile budeme vážit ještě víc. A měl pravdu.
Ten pocit, když se povedlo zvítězit, byl skvělý. A teď už mohu i s klidem říct, ze za stavu 13:20 mi hlavou proběhla myšlenka, že to dnes neskončí a my se do Zubří ještě podíváme. Naštěstí se tak nestalo, opět se ukázala morální síla týmu a hlad po úspěchu, který nakonec přišel.“
Co je důvodem tvého odchodu z týmu Lovců?
„Je potřeba říct, že jsem si jednou zahraničí chtěl vyzkoušet a poslední sezóna v Lovosicích pro mě byla už dost náročná. Když ale probíhala jednání na příští sezónu, tak jsme primárně řešili, za jakých podmínek bych mohl v klubu pokračovat dál. Věděl jsem, že za stejných podmínek společně se zaměstnáním bude další sezóna opět hodně těžká. Proto bylo mým přáním posunout se v domácím klubu na profesionální úroveň, opustit zaměstnání a soustředit se pouze na házenou. Z logických důvodů jsme se ale nedohodli a já věděl, že přichází čas a příležitost, abych se podíval do Německa. Nakonec jsem za toto rozhodnutí rád a už se těším na to, co mě čeká. Chtěl bych tímto i poděkovat vedení klubu, protože všechna jednání probíhala na úrovni a i díky tomu odcházím v dobrém.“
Kam konkrétně odcházíš a co od nového angažmá očekáváš?
„Příští rok budu nastupovat ve 4. německé lize v týmu HSG Freiberg. Už tuto sezónu za klub nastupuje 6 Čechů a příští rok partu rozšíříme společně s Martinem Kovaříkem, který doposud hrál extraligu za Jičín. Zkusit zahraniční soutěž byl jeden z mých kariérních cílů, takže se těším co všechno mi to přinese. Očekávám sice o něco horší kvalitu soutěže než je extraliga v ČR, ale to neznamená, že si tam jdu jen tak zaházet. Moje cíle jsou vždy ty nejvyšší a já se novému klubu svými výkony budu snažit vrátit důvěru, kterou do mne vkládá.“
Na jakém principu budeš ve Freibergu fungovat?
„Jedna z priorit pro odchod do zahraničí byla přesunout se do klubu, do kterého budu moci dojíždět. A to Freiberg, který je od Lovosic zhruba 80 km, splňuje. Třikrát týdně budu dojíždět na tréninky a o víkendu na utkání.“
Je nějaký moment z těch dvanácti let, který ti zůstane navždycky v hlavě?
„Těch momentů je strašně moc. Od prvního extraligového zápasu, což byl úžasný zážitek, až po ten poslední. Ale jestli mám vytáhnout jeden, tak je to sezóna 2014/15 a semifinále play-off s Brnem. V sérii hrané na tři vítězství jsme prohrávali 0:2 a povedlo se nám i tak postoupit do finále, když v pátém zápase dal Pavel Chroustovský vítěznou branku tři vteřiny před koncem. To nás poslalo do boje o titul.
Sice jsme ho nakonec nezískali, ale i tak byla celá tato sezóna pro Lovosice výjimečná, protože jsme se stali vicemistry ČR a k tomu ještě získali Český pohár. A v něm o výhře mimochodem rozhodl opět Pavel Chroustovský a to sedmičkou po čase 🙂.“
Kdy ti bylo v těch uplynulých sezónách naopak nejhůře?
„Tady je odpověď naopak jasná. Byla to sezóna 2020/21, kdy jsem si přivodil vážné zranění kolene. Nikdy jsem v kariéře nezažil tak dlouhou pauzu a bylo hodně těžké vracet se zpátky. Nakonec mě tohle zranění ovlivňuje do dnes a považuji to trochu za začátek konce, protože jsem od té doby nedokázal být pro tým tak užitečný, jak bych si představoval.“
Dá se říct, že Lovosice jsou takový rodinný klub, byť samozřejmě pracujeme na profesionální bázi. Co je tou největší devizou Lovců?
„Unikát vidím v tom, že v Lovosicích je výjimečné zázemí pro růst mladých hráčů. Podmínky se každým rokem zlepšují. Klub se posouvá krok po kroku. Postupně se tu sbírá jeden úspěch za druhým napříč všemi kategoriemi a já klubu držím palce, aby se dál zvedal a dokázal se pravidelně objevovat na těch nejvyšších příčkách.“
Tvoji rodiče byli věrnými fanoušky po celou dobu, jaké to je mít takovou podporu v rodině?
„Rodiče jsou již několik let členy fanklubu a já jim tímto posílám jasný vzkaz. Děkuji za Vás. Děkuji, že mě podporujete v tom, co mám rád a věnujete svůj volný čas, aby jste podpořili mě a celý tým. Moc si toho vážím!
Obrovský díky patří i zbytku mé rodiny, protože při mně vždy stáli a samozřejmě mojí snoubence Janě. Ta musí zvládat všechny moje nepřítomnosti kvůli tréninku nebo zápasu, které si vezmou dost času. A také zklamání z proher, které sebou ty roky nesly, ale zároveň i úspěchy z vítězství a radosti, kterých bylo mnoho.
V mojí kariéře je právě Janča mojí největší oporou, protože to ani pro mne ani pro ni nebylo vždy jednoduché. Ale ona tu je vždy se mnou a dokázala mne podržet a tolerovat, že házená měla často přednost. Za to si jí nesmírně vážím a děkuji jí za to, že to se mnou zvládá. Kdo mě zná, tak ví, že Janča to má občas dost náročné 🙂 „
A jak bys celkově hodnotil atmosféru/fanoušky v Lovosicích?
„Bronzová medaile není jen zásluhou nás hráčů, ale i fanoušků a jejich celosezónní podpory. Za tu jim moc děkujeme. Máme s našimi fanoušky nadstandardní vztahy. Nekončí to pro nás děkovačkou po zápase, ale sejdeme se společně po zápase v restauraci, kde už jako přátele u piva probíráme různá témata a máme k sobě blízko. Lovosice jsou malé město, takže se tu všichni známe a to není pro každý extraligový klub běžné. Získali jsme si jejich důvěru a i díky tomu nás ne jednou přijeli podpořit na venkovní utkání, což nám výrazně pomáhalo těžké venkovní zápasy zvládat.“
Co by Lukáš Malý vzkázal na závěr?
„Závěrem bych rád poděkoval všem, které jsem za těch 20 let kariéry v Lovosicích měl možnost poznat. Zažili jsme nespočet skvělých zážitku, na které nikdy nezapomenu.
Byla to krásná etapa mého života a ať už se někdy na palubovku vrátím jako Lovec nebo ne, tak budu vzpomínat jen v dobrém. Bylo mi ctí být součástí týmu LOVCI LOVOSICE. Díky za všechno!“
Komentář sportovního ředitele klubu Jana Landy:
„Loučit se s odchovancem je vždycky nejtěžší a v tomto případě to platí dvojnásob. Gumajze znám celých 12 let, které strávil v mužském Lovo dresu a chtě nechtě mi přirostl k srdci. Do kabiny přišel jako vykulenej dorostenec a nyní z kabiny odchází jako jeden z nejstarších a nejzkušenějších hráčů v týmu. V rámci jeho kariéry za Lovce je třeba připomenout, že byl u všech velkých vítězství, které se nám podařilo v posledních letech dosáhnout a na spoustě z nich má velký podíl. Gumajze budu vždycky brát jako pohodáře co nikdy nezkazil žádnou srandu a to i přesto, že to neměl jako mlaďas se starejma nikdy moc jednoduchý 🙂
Velmi si vážím jakým způsobem jednání mezi námi probíhala, vše bylo naprosto korektní a věřím že i Lukáš to cití podobně. Nastavený režim našeho Áčka moc nevyhovuje pracujícím klukům zejména z hlediska časové, ale i fyzické náročnosti. Nakonec jsme se po několika sezeních domluvili, že v další spolupráci nebudeme pokračovat.
Každopádně Gumajz si nezaslouží nic jiného než velké díky a uznání za všechny roky, které strávil v dresu Lovců. Gumy díky za všechno a hodně štěstí jak v osobním a pracovním životě tak v novém angažmá!!!
Luky, za celý klub děkujeme za vše, co jsi dosavadním házenkářském životě pro Lovosice odvedl, cestu zpět máš vždy otevřenou! Hodně štěstí v osobním i sportovním životě. I nadále JSME JEDEN TÝM, MY A TY!
