Nechyběl ani na jednom vítězném utkání Lovců proti Karviné, a přestože jsme ani v jednom z duelů čtvrtfinále nezaváhali, můžeme Honzu Landu označit za takového vítěze i poraženého v jednom.

Běžel první poločas utkání proti Frýdku-Místku. Běžná situace, kterých je v každém zápase nepočítaně. Odražený míč a hráč snažící se jej zachytit. Ale marně. V jednu chvíli byl Jan Landa ve střehu připraven zachytit odražený míč, během okamžiku ale bezmocně ležel na palubovce s bolestnou grimasou ve tváři. Tvrďák, který si nenechá jen tak něco líbit, umí rány rozdávat i přijmout jako naprosto běžnou součást utkání. V tu chvíli bylo všem jasné, že tohle nedopadne dobře. A také že ne. Landa si již do konce nepovedeného utkání (Lovci v něm na domácí palubovce podlehli soupeři 28:32) nezahrál a ještě ve stejný den putoval na magnetickou rezonanci do nedalekého Ústí nad Labem.

Ve čtvrtfinálových zápasech sice byl na soupisce Lovců, ale do hry kvůli zranění zasáhnout nemohl. Svůj tým tak podporoval aspoň z lavičky mezi náhradníky a stejně jako obvykle s maximální snahou hecoval své spoluhráče.

Rozhovor s Honzou jsem dělala v úterý a byl to prý první den, kdy vůbec mohl mluvit. I z toho je vidět, jak moc s týmem žije. Ono dělat rozhovor s hráčem jako je Jan Landa, to je vůbec zážitek.. člověk je pak nabytý energií a dobrou náladou po celý zbytek dne. Tak pojďte na to! 🙂

Honzo, vraťme se ještě na okamžik k tvému zranění. Jaká byla bezprostřední diagnóza lékařů?

„Doktoři mi našli trhlinu ve svalu o velikosti 2 x 3 cm. Naštěstí nebyla potřeba operace, takže vše se řeší jen klidovým režimem, který by měl trvat min. měsíc. Pak uvidíme. Jsem domluvený i s Petrem Holubem, lékařem reprezentace, že se na mne ještě před případným návratem podívá a dá sportu definitivní zelenou. Teď mám za sebou zhruba polovinu klidové fáze.“

Co ti v tu chvíli proběhlo hlavou?

Dvě věci: doufám, že to není přetržená achilovka. Ale to jsem věřil, že není, protože jsem předpokládal mnohem větší bolest. A druhou myšlenkou bylo, ať to není konec sezóny. To by mne hrozně mrzelo vzhledem k tomu, že se jedná s největší pravděpodobností o moji poslední sezónu v kariéře.“

Jak probíhá rehabilitace tvého zranění?

„První týden jsem chodil jen o berlích, vůbec jsem nohu nezatěžoval. Po týdnu jsem berle odhodil a normálně chodil, ale samozřejmě nic víc. Neproběhla ani žádná extra rehabilitace, protože tohle zranění se nedá léčit jinak než klidem. Snažím se chodit za klukama na trénink, i když nemůžu trénovat. Působím spíše jako psychická podpora, snažím se zvednout náladu a být i nadále v kontaktu s týmem.“

Ve čtvrtfinále jsi ale nechyběl a dokonce jsi s ostatními hráči do zápasu s Karvinou nastupoval. Kde se zrodila tahle myšlenka, že nebudeš v zápase jen na tribuně, ale aktivní na lavičce Lovců?

„Ta možnost tady byla od samého začátku. Milan Berka se mne zeptal, jestli chci jít s klukama na lavičku a to jsem samozřejmě chtěl. Vím, že ze střídačky jsem schopen svoji energii přenést mnohem více než z tribuny. Problém (samozřejmě v uvozovkách) byl v tom, že jsme měli plný kádr a každý trenér dá bez debat přednost zdravému hráči, který se může zapojit do hry, než tomu, který může na lavičce jen hulákat. Ale okolnosti tomu chtěly, že těsně před zápasem onemocněl David Bičiště a pro mne se tak nakonec přeci jen místo uvolnilo. Za to místo jsem byl hrozně rád a věřím, že moje přítomnost pomohla i klukům.“

Ani proti Karviné tak nechyběly tvoje emoce. Jak jsi prožíval tato utkání?

„Strašně! Zejména ten první zápas. Druhý si troufám říct již byl v režii, kterou jsme si představovali. Ale v tom prvním duelu mi hlavou bleskly situace, které se staly v domácích zápasech s Plzní a Frýdkem-Místkem. Viděl jsem, že znovu na kluky padá ta naše klasická deka a snažil jsem se je donutit k tomu, abychom byli hlavami pořád nahoře. My jsme byli v obou zápasech lepší, ale na chvíli jsme tomu přestali věřit. Dva dny jsem pak nemohl mluvit, takže ty emoce byly naprosto maximální.“

Kdy ti bylo v dosavadním průběhu série nejhůře?

„Ve druhé polovině prvního zápasu. Jak jsem říkal v předchozí odpovědi, znovu se vrátily myšlenky z předchozích domácích utkání. V tu chvíli jsem se opravdu bál a nebyl jsem jediný, bylo to vidět i na reakci diváků.“

Druhé utkání, a především jeho druhý poločas, jsme zvládli na jedničku a mohli si tak konečně v klidu zápas užít. Dokázal sis v tu chvíli vychutnat plné tribuny a podporu diváků?

„To jak fungujeme na hřišti se odráží i ve fungování hlediště. Když hrajeme na vlně euforie, vezou se na ní s námi i naši diváci a dokáží nás na ní udržet. I když se sem tam zkazí nějaký balón, to k tomu patří. A posledních dvacet minut druhého střetnutí už jsme měli zápas pod kontrolou, to už jsem ani nekřičel :). Podpora fanoušků byla opět fantastická.“

Dva kroky k postupu jsme zvládli. V sobotu nás čeká třetí zápas, který může rozhodnout o pokračování Cesty za snem Lovců. Chystáš se do Karviné?

„Jedu sice po vlastní ose, ale na zápase nebudu chybět. Spojil jsem svoji cestu na Moravu s návštěvou kamarádů ve Frýdku-Místku, potkám se s Vojtou Petrovským nebo Mílou Krahulíkem. Na zápase budu kluky zase podporovat, jen s tím rozdílem, že nebudu na střídačce, ale těsně za ní. V sobotu budu v roli pasivního diváka, i když.. :)“

Co bys poradil svým spoluhráčům do odvety? S čím musíme vyrukovat na Karvinou, abychom byli úspěšní?

„Neříkám to jen kvůli tomu, že jsem v Lovosicích zodpovědný za obrannou fázi. Ale klíčem k úspěchu v domácích zápasech byla zodpovědná, poctivá obrana s přechodem do protiútoku. Za ní stál samozřejmě výborný Artur v naší bráně, který když zopakuje svoje předchozí výkony, tak máme z poloviny vyhráno. Ale k tomu mu musíme pomoct naší obranou. Především ve druhém zápase byla radost pohledět na to, jak Vašek Franc s Pájou Chroustovským v obraně jezdí!“

Nějaký vzkaz na konec pro naše fanoušky?

„Ať nám drží palce i na dálku, protože v sobotu chceme jet s dobrou náladou domů.“