Kdo je zná ví, že tihle dva jsou nerozlučná dvojka. A dá se předpokládat, že tomu tak bude ještě dalších pěkných pár let. Do té doby nám v Lovosicích možná vyrostou další dva Lovci pro „A“ tým.. A třeba taky ne! Ale i kdyby, teď se prostě házenou baví a životem procházejí s loveckým srdcem.

A o kom je řeč? O dvou klucích, co pro svoje mámy teprve nedávno začali chodit do školy, ale přitom už jsou školou povinní pátým rokem. O věkem ještě minižácích Tadeášovi Pokorném a Lukášovi Dojčinovičovi. Talentovaní malí Lovci, kteří bez sebe nedají ani ránu mnohdy i mimo házenkářské hřiště a kteří už nakoukli i do kategorie mladších žáků, byť na ní mají ještě rok čas… Narodili se jen pár dní od sebe a prý neměli od narození jinou šanci, než být vlastně spolu..

Pojďte se začíst do rozhovoru s těma dvěma a nezapomeňte se usmívat! Tohle je ryzí láska ke sportu, který má v Lovosicích tradici a věřím, že i pořádně dlouhou budoucnost… Odpovědi ponechávám z pochopitelných důvodů bez nějakých větších úprav 🙂

Kdy a proč jsem začal hrát házenou?

Lukáš: „asi v pěti letech. Můj brácha Daník začal hrát házenou a já jsem chtěl taky chodit do haly. Pořád jsem doma otravoval.“

Tadeáš: „taťka mě sebou bral na zápasy chlapů a mě se to moc líbilo. Táta mě taky přihlásil do přípravky. To mi bylo pět let.“

Proč bych si v Lovosicích nevybral žádný jiný sport?

Lukáš: „protože mě házená hodně baví, mám tam hodně kamarádů a hraje ji i můj brácha, tak spolu můžeme trénovat doma na trampolíně a dost mi taky radí :).“

Tadeáš: „hraju ještě tenis a taky mě moc baví, ale házená je u mě vždycky na prvním místě.“

Kdo je mým největším fanouškem?

Lukáš: „rodiče a brácha Daníček.“

Tadeáš: „mamka s taťkou a taky zbytek rodiny. Rodiče se mnou jezdí na každý zápas i turnaj a fandí nám.“

Je v „A“ týmu Lovců nějaký hráč, který je pro mne vzorem?

Lukáš: „líbí se mi více hráčů: Bouček, Motl, Havel, Sýkora. Mimo Lovosice pak Uwe Gensheimer.“

Tadeáš: „mým vzorem je Jirka Motl, protože hraje v reprezentaci.“

Kterého z hráčů z „A“ týmu mám nejradši a proč?

Lukáš: „Jirku Boučka, protože ho znám a je s ním sranda.“

Tadeáš: „nejradši mám Jana Landu. Vždycky hraje na sto procent, mám rád jeho styl jeho hry.“

Chodím se dívat na zápasy extraligy?

Lukáš: „většinou chodím a snažím se něco přiučit, ale raději házenou hraji, než se na ní jen koukám.“

Tadeáš: „na extraligu chodím. Jsem taky Lovec, tak fandím, abychom vyhráli.“

Můj největší dosavadní házenkářský zážitek.

Lukáš: „vítězství na turnaji v Aue a taky na Megamini v Liberci.“

Tadeáš: „když jsem byl na mistrovství světa v Kataru a mohl vidět finále. Byli tam nejlepší hráči světa.“

Co bych chtěl v házené dokázat?

Lukáš: „jednou být v české reprezentaci a dostat se do zahraničního týmu.“

Tadeáš: „určitě bych se chtěl dostat do reprezentace a taky hrát v nějakém špičkovém světovém klubu.“

Co mne na házené baví?

Lukáš: „rád sportuji, běhám a prostě mě to celkově baví.“

Tadeáš: „baví mě, že se se svýma kamarádama můžu porvat o vítězství.“

Kolik mých spolužáků hraje házenou a zajímají se o to, jak mi to jde?

Lukáš: „asi šest spolužáků a zajímají se celkový vývoj týmu.“

Tadeáš: „u mě ve třídě nikdo jiný házenou nehraje, nejvíc mi fandí třídní učitelka.“

Je házená sport pro holky a jaké to je, když hraju proti holkám?

Lukáš: „když hraju proti holkám, tak neberu žádné ohledy. Určitě jsou holky, které to hrají velmi dobře.“

Tadeáš: „moje ségra taky hraje házenou, je to sport pro drsný holky. Hrát proti holkám je trochu jiný, jsou rychlý a dravý.“

Jaké jsou moje největší koníčky?

Lukáš: „běhání všeho druhu, atletika, lyžování a neustále skákání na trampolíně s bráchou, kdy trénujeme házenou.“

Tadeáš: „házená, pak tenis a počítač.“

Jak mne baví škola a jak důležitá v životě vůbec je?

Lukáš: „škola mě baví asi tak přiměřeně, je důležitá, abych měl přehled a mohl se domluvit v jiných zemích.“

Tadeáš: „škola mě docela baví, hlavně matematika a matematický kroužek. Chci se naučit dobře anglicky.“

Který soupeř je pro mne nejtěžší a se kterým se nejvíc špičkujeme?

Lukáš: „jednoznačně Dukla Praha.“

Tadeáš: „Dukla Praha.“

Mám mezi hráči z ostatních týmů nějaké kamarády?

Lukáš: „ano, protože jezdím každý rok na házenkářský kemp. Mám spoustu kamarádů z jiných týmů.“

Tadeáš: jezdím o prázdniny na házenkářské kempy a tam jsou kluci i holky z různých týmů z celé republiky. Mám tam spoustu kamarádů a často je potkám na turnajích.“

Proč by měl kdokoliv začít hrát házenou nebo sportovat?

Lukáš: „házená je dobrý sport, je to zábavné. Najde si nové kamarády a bude mít výbornou fyzickou kondici.“

Tadeáš: „házená je rychlá a akční. Každý by měl sportovat, aby byl zdravej a nebyl tlustej.“

Jaké to je, když mne někdy trénuje hráč z áčka?

Lukáš: „je to výjimečný trénink, protože umí dobře poradit, ukázat jak mám něco hrát. Umí vše také dobře vysvětlit.“

Tadeáš: „je to super pocit, když nás hráč, který něco dokázal, trénuje.“

Jaké to je hrát za starší kategorii?

Lukáš: „je to dost velký rozdíl v trénincích a fyzické námaze. Hodně mě motivuje hrát za starší kategorii, protože tam jsou silnější soupeři a mohu se tam něco naučit, musím se o hodně vice snažit a zabrat.“

Tadeáš: „je to perfektní. Snažím se vyrovnat starším spoluhráčům a musím víc makat, abych se prosadil.

Lukáš Dojčinovič, 4. 5. 2005

• hráč minižáků
• žák 5. třídy ZŠ
• bratr Daniel (st.žáci Lovci)

Jak vidí Lukáše jeho kamarád Tadeáš?

„S Lukášem se kamarádím od narození. Lukáš je rychlý a hodně technický hráč. Hrajem spolu od začátku a jsme spolu hodně sehraný. Jsme propojený, vždycky ví kam mu to hodím.“

Tadeáš Pokorný, 13. 5. 2005

• hráč minižáků
• žák 5. třídy ZŠ
• sestra Adéla (st.žákyně Ústí n./Labem)

Jak vidí Tadeáše jeho kamarád Lukáš?

„Známe se už několikset tisíc roků 🙂 Je to blízký kamarád se kterým rád travím volný čas. Rádi si spolu zasportujeme, dobře si rozumíme a v házené jsme sehraní, takže si nahrajeme i poslepu. Je to týmový hráč. Říká se o nás, že máme spojené mozky a jsme nerozlučná dvojka. Rád mu pomůžu v potřebných chvílích.“